Kmotřičkou sbírky Královny menopauzy se stala Irena Rychtera. A toto mi po přečtení napsala:

Marcelko...,

S jakou lehkostí poskládat slova díků a obdivu k takovému dílu jemnosti a něhy.

Když pročítám naladěna na srdce, intenzívně cítím vše, co už jsem prožila a k šílenství vlastní pravdy, tedy až mrazení v těle, zjišťuji, že jsem v Tvých verších tisíckrát viděna. Tak jak šel životní čas, kde se snad vystřídalo úplně všechno...závoje a masky, zrcadla, skutečnosti a hlubiny, vnitřní zrak, slupky zdání jako iluze, proměna zevnitř, transformace, prostor a čas, zapomnění prožitého a věčná naděje, kaluže a bláto, utíkání od skutečnosti a návraty, kouzlení a sny, věčné lásky, boření a obnova, renesance vidění sama sebe.........když nevidíme, za čím vším je láska. Ale taky proud světla ukotvující se v Matce Zemi a zároveň v nekonečné Nebeské Výšině. Jednota obou, když potom jsme v síle.

Tvé básně jsou jak hluboká ženská tůňka, vedená zralostí zkušené ženy, která vidí život srdcem. Poháněna vlídností života, avšak i realitou. Neméně vírou v konečnou slastnou harmonii celku, po které my ženy tak toužíme.

Nesmiřitelně znovu k nádechu a výdechu vedou mě Tvoje verše. A taky spočinout v tichu a uvnitř sebe. Je v nich vše, co zralá žena ví.

Objevila jsem skrze Tebe bohatost a krásu poezie, která v dětství zůstala nedotčena.

S vděčností a obdivem Irena Rychtera

Objednávám e-sbírku veršů KRÁLOVNY MENOPAUZY