ZVENKU DOVNITŘ

Zvenku...
Dovnitř...
Scházím po schodech
vystavěných zbrkle
v čase
nedostatku nedostatku...

Až na dně
chtěním zahuštěné temnoty
nacházím světlem prozářené poklady...

Osvěžující pramen života
ochutnám po kapkách
ve svých ústech
a nechám ho pomalounku protéct
skrze hrdlo až do útrob...

Voňavou louku odpuštění,
rozkvetlou skrze láskou sklizená semínka,
získaná při statečných výpravách duše
do vzdálené i blízké minulosti...

Oheň upřímnosti k sobě
spálí na popel okruh možného
vystavěný kolem mého srdce...
Nemožné rozhoří se do možného
v jemných tančících hřejivých plamíncích
nového začátku dneška.